Nemám co ztratit, co získat. Nic, po čem bych dál toužila.

31. května 2013 v 17:23 |  Úvahové témata.
I have nothing to lose. Nothing to gain. Nothing i desire anymore.
v překladu: Nemám co ztratit, co získat. Nic, po čem bych dál toužila.


Kdybych sem měla vypsat, ke kterému zvířeti mám asi nejblíže, psala bych hodiny, možná dny a pořád bych nemohla přestat psát a dobrat se k jednomu zvířeti. Vlastně, pocit, že vím, které zvíře mě nejvíce vystihuje svým chováním a životním stylem mě docela děsí. Nechci to vědět, protože mě sám čas seznamuje se sebou samou.
Čím víc trávím čas sama, tím víc se znám. Nepotřebuji k životu lidi, aby mi říkaly své názory. Mám své a ty mi stačí. Nikdo mě nezdržuje, nikdo mě neotravuje, nikdo mě nehejtuje a nikdo mě nedokáže dostat až na úplné dno propasti. Vlastně ano, na úplné dno se dokážu dostat i sama, ale ten pocit, že by mi k tomu někdo vypomohl mně ničí.
Jo, k samotářství tohle všechno prostě patří, ale je to tak dobře?
Je dobře, že trávím víc času sama, než s ostatními?
Nese to i své následky a těch si jsem dobře vědoma.
Třeba taková samomluva, miluji ticho a klid a nesnáším, když mě někdo vyrušuje. Ale jelikož trávím, až příliš času sama, jsem zvyklá si sama se sebou povídat.
Nebo vypořádání se se zlou náladou. Každý se s ní vypořádá jinak. Někomu postačí, jen když se vybrečí, vykřičí to celému světu, vyzpovídá se z toho, někdo to v sobě dusí, ale já? Já to ze sebe potřebuji vypsat.. Píšu nesmyslné věty, skládám básně, píšu texty. Psala jsem knížky, ale nedávaly smysl, psala jsem pohádky, ale též nedávaly smysl. A právě nesmyslné věty, my teprve dávají smysl. Musí se nad nimi uvažovat. Nenávidím uvažování, ale je to jediný způsob, aby dané věci dávaly smysl. Musím se dostat do autorovy kůže a v těch nesmyslných větách se dozvím příběh. Ten krátký příběh, který mě ohromí, rozuzlí, rozesměje, rozpláče, zaujme nebo třeba naštve.
Dalším trestem pro mé samotářství je rozhodování. Často se bezmyšlenkovitě a rychle rozhodnu, ale někdy mě nezbude nic jiného, než se správně a pomele rozhodnout. Rozhoduji se potichu a nejsem navyklá na rozhodování se s lidmi. Často potichu přemýšlím, a když mě někdo vyruší, tak jen kývnu nebo se jen usměji na jejich poznatky a rozmýšlím se dál. Nezaobírám se jimi a neztrácím s nimi čas.

A pro mě, je samotářství v tomto světě ta nejlepší vlastnost, co mám. Žiju ve světě rozdrásaném na kusy chamtivostí a nenávistí a nikdy nevím, komu v životě můžu věřit. Věřím sama sobě a spoléhám se jen na sebe. Nemám co ztratit, co získat. Nic po čem bych dál toužila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 31. května 2013 v 21:25 | Reagovat

Poslední dny jsem tak sám, že bych ji mohl rozdávat. Taky mám rád samotu, ale čeho moc, je příliš.
Přesto něco můžeme ztratit. Život přece, často poslední co ještě máme. :-D

2 Jarka Jarka | Web | 1. června 2013 v 10:59 | Reagovat

Asi nemáš s lidmi zrovna tu nejlepší zkušennost, nebo jsi prostě samotářka svým založením. Taky mám ráda samotu. Ale taky mám ráda lidi. Ovšem když jsem mezi lidmi, nutně pak potřebuji svůj klid a svou samotu. Sama, ale vidíš, že člověk nějakou zpřízněnou duši potřebuje a když není je dobré se ze svých myšlenek aspoň vypsat a popovídat si s někým třebas i virtuálně, na blogu. Měj hezký den. U nás zase prší, ale vařím a v kuchyni je pěkně teploučko a počasí mi může být ukradený. ;-)

3 Indie.Annette Indie.Annette | E-mail | Web | 2. června 2013 v 10:15 | Reagovat

Zná ty dny samoty, mě vždy něco dají..nejen ten pocit, ale vždy si při nich něco uvědomím a v momentu kdy se to stane tak už sama nejsem... mát o své výhody i nevýhody... život je zapeklitý koloběh...

btw. přenádherný dessign ;)

4 Adele. ▲ Adele. ▲ | Web | 2. června 2013 v 12:10 | Reagovat

krásný článek - ten nadpis :') :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama