Když citíš zármutek, tak je nesmírně těžké mlčet - je to těžší než kdykoliv jindy.

13. listopadu 2012 v 22:11
Proč mě to pořád bolí?.. Proč nemůžu mít život bez smutku, slz a problémů, jako skoro každej jinej. Proč vždy udělám nějakou pitomost, které pak lituji? Proč jsem jen taková jaká jsem? Proč? Asi ho mám pořád ráda. Nevím. Nevyznám se v sobě. Chtěla bych toho málo, ale přesto tak mnoho. Láďe mám ráda jen jako BF a nic víc. Ale i kdyby on chtěl mě a já jeho tak si s prominutím nedoseru kamarádctví láskou. Včera jsem byla na Fb a měla jsem vyplej chat (no paparazi) a zrovna jsem komentovala Danovi příspěvek a on mi píše Ahoj a tak jsem mu odepsala.. A zrovna se tam ukázala že je ve vztahu s jednou holkou. A pak mi napsal do chatu ''je to fake !!!''. Říkám si fajn no. Cviličku, ale fakt jen maličkou chviličku, potom jsem se zarazila a trocha mě to žralo, noo možná trošku víc.. Ale pak jsem se na to vykašlala.. Psali jsme si normálně. Pak šel a napsal mi pp píšu pa♥. a on mi poslal pusu. Oba jsme to chtěli vrátit.. Chtěli jsme to zpravit. Oba jsme tomu věřili a dokonce i já až do dneška.. Kvůli němu se mi posral celej začátek školy páč jsem na něho myslela a ikdyž sem se našprtala látku na spamět, jediný co sem si pamatovala byl on a všechny zážitky sním. Ve čtrtek jsou třídní scůzky. Nepřežiju to. Čeština..3-4, Matika..2-3, Přírodopis..3-4, Dějepis..4, Angličtina..3 jediný co mi jde je Zeměpis, pamatuju si jak mi říkal kde všude byl. Jeho zážitky z těch míst. Kam pojede a kam nepojede, kam chce jet a kam by nikdy nevkročil To jediný mi pomáhá. A jak zpívá Rest v písničce dva světy ''Nebaví mě hrát si na to, že už mě to nesere, ve svym malym světě chci bejt aspoň chvíli bez tebe''. A taky se tu začínám nějak pomale rozepisovat, vždicky ikdyž je to i malý článek tak se ze všeho rozepíšu. Strašně mě to baví a je to potom lepší a lepší, aspoň na chvilku.. To stejný s žiletkou, mojí bývalou nejlepší kamarádkou. Ano, musím se svěřit. I já jsem se řezala a nejsem žádný emo jak někdo říká. Neřežou se jen ema, řeže se ten člověk, co má problémy. Už několikrát jsem si chtěla vzít život, ale vždicky mě něco zlomilo. Nikdy není tak špatně aby si někdo musel vzít život. Hodně mích přátel o mě říkalo že sem emo, není to pravda, ale taky říkaly že jsem masochystička, jo v tomhle měli asi pravdu. Ráda ubližuji lidem, které namám ráda nebo mě nějak nasraly. Nesnáším je, přeju jim to nejhorší a tímž mě vzrušuje když se jim něco stane. Cítím se při tom vijímečná, jako když malé brečící těcko, co řve tak dlouho dokaď nedostane co chce, ale to je z jinýho soudku. Když jsem s řezáním začala, přejela jsem jen jemně zápěstí a bolelo mě to jak sviňa. Později silněji, silněji a silněji. Začala jsem se řezat když jsem měla depku a postupem času jsem na to začala být i závislá. Měla jsem z toho strašně citlivou ruku, jen se mě jí někdo dotkl už mi celá bolela. Bolely mi žíly. A jen kvůly tomu že Dan nechtěl abych se řezala, tak jsem přestala. Jen kvůli němu. Nebylo to snadný. Vždicky při depce jsem ji držela v ruce a jen tak seděla na posteli v noci jako obvykle, ale řekla jsem si ''ne''. Musela jsem mít velmi silnou vůli, jen abych to neudělala. Ano měla jsem pár nutkání, kdy jsem to nevydržela a řízla se. ááálee tato doba už je dávno pryč! Už se neřežu, už tak necelý 2roky, příjde mi to zbytečný. ALE.. Nelituju toho dne, kdy jsem se poprvé řízla, protože mě to vždicky pomohlo. Věděla jsem, že je něco co mě může bolet, a bolelo, nechat jen krev téct.. Rudě červená krev, co mi pomale stýkala po ruce, zkapávala na povlečení a pomale zasichala.. Bylo by to snadný zase začít..ale bojím se, že když to udělám teď, budu zase závislá. Už není nikdo, kdo by mi to zakázal..
omlouvám se za sprostá slova
^.^
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama